SFÉRA ATELIER

Transformace nové galerie, Berlín

rok: 2010
soutěž: Young Architect Award
umístění: 1. cena v kategorii školní práce
místo: Berlín, Něměcko

Autorská zpráva

Kompozitní vs. tektonický systém

Projekt galerie představuje transformaci stávajícího objektu berlínské galerie současného umění architekta Miese Van der Rohe, do podoby využívající současných technologií a trendů. Koncept pracuje se dvěma základními konstrukčními systémy, které tvoří kompozitní prvky (figura) a tektonická konstrukce (podstavec / platforma). Tyto dva systémy se vzájemně prolínají a vypomáhají si za účelem tvorby nových architektonických prostorů.

Koncept

Miesův diagram pohybu návštěvníků je především lineární. Studie však vychází z myšlenky udržet návštěvníky pokud možno co nejdéle na podstavci a dopřát jim zážitek výhledů do přilehlého okolí a do obklopujících prostorů galerie. Proto byl pro koncept zvolen "vertex diagram", který deformuje podstavec a vytváří tak vír s jasně čitelným středem. Tomuto systému je pak vše podřízeno, od vstupních cest do galerie, které vykružují oblouky směřující ke středu, přes trvalou expozici , venkovní expozici, po figuru galerie, určenou pro dočasnou expozici. Tato figura se pak přímo promítá do prostorů trvalé galerie, která se nachází pod úrovní podstavce. Tedy koncepčně jako by vyrůstala z terénu procházejíc trvalou expozicí až na povrch.

Konstrukce

Figura galerie, je tvořena z kompozitního materiálu, tedy jednotlivé části představují prefabrikované syntetické panely. Návrh skladby panelu tvoří žebrová konstrukce, která je vyplněna synteticky tvrzeným polystyrénem /izolace. Povrchová úprava panelu se skládá z vícevrstvého epoxidového nátěru/ v kombinaci s hydro-izolací. Jednotlivé atypické panely by pak byly montovány přímo na stavbě. Tento systém by měl zajistit dostatečnou lehkost konstrukce, která by měla vyhovět pro statické posouzení vykonzolovaných částí figury galerie. Podstavec galerie je tvořen z dvouvrstvé příhradové konstrukce. Trvalá expozice je napojena přímo na venkovní expozici, stejně, jak je tomu u současné Mieseho budovy. Příhradová konstrukce je na povrchu zaklopena z vyskládaných kamenných dlaždic, které sledují polygonový povrch. Středová část podstavce plynule přechází ve skleněnou výplň, která přináší potřebné světlo do trvalé expozice. Dvojitá vrstva podstavce se v místě přechodu do venkovní expozice plynule odděluje, vytváří tak polygonový rastr nad venkovní zahradou a zároveň amorfní skleněnou stěnu nezbytnou pro oddělení vnitřní a venkovní expozice.